Líska Corylus avellana

Líska obecná je robustní keř dorůstající výšky 5 – 8 metrů. Má nepravidelnou korunu tvořenou dlouhými přímými hnědými ohebnými větvemi. Hnědá kůra později šedá, podélně puká a okraji odstává od kmene. Listy má střídavé, oválné až kulaté, výrazně hrotité, žilnaté a drsné. Líska je jednodomá rostlina, to znamená že má samostatné samčí i samičí květiny, které se tvoří na jedné rostlině. Samčí květiny jsou tyčinkové, jsou to tzv. jehnědy, které jsou jedním ze symbolů jara. Zakládají se již v předchozím vegetačním období. V době kvetení jsou cca 7 cm dlouhé a 0,5 cm široké a vydatně praší pyl. Visí na ještě holých neolistených větvích ve 3-4 členných svazcích.Samičí pístkové květy jsou nenápadné, ukryté v pupenech, ze kterých vyčnívají červené čnělky.Plody jsou oříšky - lískové oříšky, velké 1 - 2 cm. Dozrávají v září a říjnu. Zabalené jsou v zeleném listencovém obalu, který při dozrání zhnědne a uvolní oříšek. Líska je původní evropský druh, roste na okrajích lesů a na kácení a mezích mírného pásma. V zahradách se pěstuje mnoho jejích kultivarů.

Jedná se o poměrně rychle rostoucí a velmi odolné dřeviny. Mají rády slunce, jehož paprsky jsou obzvlášť důležité pro správné vybarvení pestrých odrůd, ale pokud jim věnujete trochu péče, dobře porostou i v polostínu. Při volbě stanoviště je však nutné myslet na to, aby se nejednalo o místo v příliš vysoké nadmořské výšce (u nás maximálně do 800 metrů nad mořem). Pokud jde o vhodný podklad, na ten nemají lísky příliš vysoké nároky. Tolerují širokou škálu pH, přičemž ideální volbou je hlinitá nebo jílovitohlinitá půda s vyšším obsahem vápníku. Přestože si dokážou dobře poradit i na jiných stanovištích, kde nemají naprosto optimální podmínky k růstu, příliš těžká a zamokřená zemina může být problematická, stejně jako suchá písčitá místa, která neudrží dostatek vody.