Broskvoň obecná Prunus persica

Podle dostupných historických zdrojů se broskve v Česku pěstují již od 16. století. Aby si čtyřčlenná rodina zajistila čerstvé plody od konce června až do září, měla by si vysadit alespoň tři odrůdy s různým termínem zrání.

Charakteristika

Podobně jako meruňky, i broskve jsou krátkověké stromy, dožívající se 15 až 20 let. Dorůstají výšky 5 až 6m. Vyšlechtěno je již i několik odrůd s trpasličím vzrůstem, které dorůstají jen jednoho, nejvýše dvou metrů a jsou tak vhodné pro pěstování v nádobách. Pro jeden až dvouleté letorosty je typické červené zbarvení kůry. Nejen zvonkovité nebo miskovité, růžové, bílé či načervenalé květy, ale někdy i načervenalé listy působí dekorativně. Většina pěstovaných odrůd je spolehlivě samoopelivá. Květní pupeny se tvoří jen na jednoletých výhoncích, přičemž z pohledu rodivosti jsou nejlépe rozloženy na smíšených, dlouhých 40 až 60 cm. Jednotlivé květiny kvetou 4 až 5 dní.

Nároky

Broskve jsou ovocný druh velmi náročný na teplo a světlo, a to nejen na průměrnou roční teplotu, ale hlavně na rozdělení teplot v ročním cyklu a ve vegetačním období. V zimě snesou i krátkodobý pokles teploty na -22 °C. Často namrzají hlavně při větších mrazech, které nastoupí po déle trvajícím teplém lednu. A přestože k poklesům jarních teplot jsou ve srovnání s meruňkami odolnější, odrůdové rozdíly bývají velmi výrazné. Broskve s miskovitým typem květu poškozují předjarní teploty pod -3 °C, zatímco zvonkové odrůdy vydrží na vhodném stanovišti i pokles k -5 °C. Rané odrůdy lze pěstovat také v okrajových oblastech na chráněných stanovištích, pozdní většinou jen v nejteplejších pěstitelských polohách.